Školní družina v době nouzového stavu

Školní družina v době nouzového stavu

Adéla Nevrlá

21. 5. 2020 – Přinášíme vám postřehy pracovníků školní družiny v Šumperku, která v době nouzového stavu pečovala o děti, jejichž zákonní zástupci jsou zaměstnanci bezpečnostních sborů, policie, pracují ve zdravotnictví nebo jsou příslušníci ozbrojených sil. Situaci, kterou zažívali, byla pro všechny nová, nelehká, poučná.

 Situaci, kterou jsme zažili v době koronavirové pandemie, byla nová nejen pro nás, ale také pro naše děti, jejich rodiče, ostatní pracovníky naší školy, a vlastně pro celou Českou republiku.

Naše škola byla pověřena péčí o děti, jejichž zákonní zástupci jsou zaměstnanci bezpečnostních sborů, obecní policie, poskytovatelů zdravotních služeb, orgánů ochrany veřejného zdraví a příslušníci ozbrojených sil anebo pedagogickými nebo nepedagogickými pracovníky školy. Celkem bylo nahlášeno více jak 30 dětí. Na tento počet jsme nastavili organizaci ve škole, personální, prostorové a hygienické podmínky provozu včetně materiálního zázemí. Ve skutečnosti však docházelo něco mezi šesti až patnácti dětmi, nejvíce pak ke konci nouzového stavu.

Práci nám komplikovala skutečnost, že přicházely děti z různých škol a různého věku. Tyto děti jsme neznali, museli jsme s nimi zpočátku navázat kontakt a získat si jejich důvěru. To vše s rouškou na jejich i našich obličejích a při dodržování nastavených hygienických pravidlech. Toto prvotní setkání bylo jedno z nejobtížnějších úskalí celého našeho provozu.

Po nedlouhé adaptaci dětí na nové prostředí se vše usadilo a realizované aktivity v rámci připraveného programu již probíhaly bez zádrhelů a děti se do nich spontánně zapojovaly.

Snažili jsme se jim co nejvíce zpříjemnit pobyt v naší družině v tomto zvláštním období. Dopoledne jsme věnovali spíše „učení“. Děti si oblíbily televizní pořad UčíTelka a těm, které si přinesly úkoly zadané učitelem z jejich kmenové školy, jsme pomáhali se zpracováním. V ostatních chvílích jsme s dětmi hráli deskové hry, které dovolovaly hraní v dohodnuté vzdálenosti (jejich výběr nebyl jednoduchý, ale podařil se), a věnovali jsme se různým rukodělným činnostem. Mnohé děti si odnášely domů svoje výtvory v podobě vystřihovánek, malovaných kamínků či jiných výtvorů. Pokud to počasí jen trochu dovolilo, chodili jsme ven na školní hřiště. Je třeba podotknout, že bylo uzavřené pro veřejnost a kontrolované městskou policií.

Co nám tato doba dala? Naučili jsme se komunikovat bez použití části mimických svalů (je obtížné ukázat někomu rozzářený úsměv, když jsou vám vidět jen oči). Uvědomili jsme si, jak často si saháme na ústa či nos, ale také to, jak je potřebné si dobře naplánovat činnost z hlediska určitých nespecifikovaných rizik. Přišli jsme na to, že je lehké zabavit děti, které již známe. Obtížnější je zabavit děti, jež vidíme poprvé a které k nám zítra už nemusejí přijít. Cítili jsme vděk rodičů našich dočasných svěřenců. Možná to poslední (nejen však to) bylo největší odměnou pro všechny z naší školní družiny, kteří se na této akci a na aktivitách podíleli.

Mgr. Adéla Nevrlá

vedoucí vychovatelka školní družiny při ZŠ Šumperk, Šumavská 21