Základy vyjednávání s rodiči ve školním prostředí

Základy vyjednávání s rodiči ve školním prostředí

Jan Gabriel Szutkowski

14. 6. 2020 – Neodmyslitelnou součástí pedagogické práce jsou setkání a rozhovory s rodiči žáků. K tomu, aby vzájemná výměna informací probíhala hladce a v pozitivním duchu, přispívá znalost základů vyjednávání. Ta může pedagogům práci nejen ulehčit, ale také jim pomůže vyhnout se případným konfliktům a zbytečným nedorozuměním.

Nezbytnou součástí pedagogické práce je komunikace s rodiči. Dobře vedený rozhovor či vyjednávání může významně pomoct ve vzájemné výměně informací a také v koordinaci snahy rodičů a učitelů ve výchově a vzdělávání jedinců. Znalost základů vyjednávání je tedy pro pedagogy velkou výhodou – může jim práci významně ulehčit a také je zachránit před mnoha nepříjemnými konflikty.

Model, který chci pedagogům nabídnout, zohledňuje pět aspektů vyjednávaní – cíle, kroky, podmínky, emoce a hodnoty – jimž je dobré věnovat pozornost. Optimálně se proces vyjednávání týká hlavně cílů a kroků. Avšak ve většině případů podmínky, emoce a hodnoty značně ovlivňují chování účastníků a potažmo i výsledky jednání. Je tedy potřeba těmto třem aspektům věnovat pozornost hned v začátku jednání nebo ještě předtím, než přistoupíme k rozhovoru.

Podmínky

Pro dobrý průběh setkání je potřeba zajistit místnost, kde můžou účastníci svobodně mluvit, dobře se slyší, můžou pohodlně sedět apod. Nejdůležitější je však to, aby se cítili jako rovnocenní partneři a způsob sezení sugeroval atmosféru spolupráce spíš než konfrontace. Za správné uspořádání setkaní odpovídá ve větší míře pracovník instituce (pedagog, vychovatel). Je to jeho území a měl by si uvědomovat, že je rodič v tomto ohledu ve znevýhodněné pozici.

Emoce

Jestliže začneme vyjednávat v nestabilním emočním rozpoložení nebo když nedokážeme zohlednit emoční stav našeho protějšku, věci se nám můžou vymknout a nabíháme si na konflikt. Proto je dobré se před setkáním zklidnit a uvědomit si, s jakými pocity vstupujeme do rozhovoru. Nebojme se také o svých pocitech něco sdělit, například tvrzení „mám obavy…“, „zneklidňuje mě…“ či „mám radost“ jsou pro rodiče jasná a dodatečně navozují vzájemnou důvěru, což vede k větší otevřenosti. Můžeme také zmapovat pocity druhé strany např. přímou otázkou – „máte z něčeho obavy? … zlost?… radost?“ – nebo nějakou nezávaznou otázkou, např. „jakou jste měl cestu…“. Odpověď – její délka, struktura, obsah, tón hlasu apod. většinou naznačí, v jakém stavu se druhá osoba nachází, navíc poskytne čas na uklidnění před jednáním o složitějších věcech.

Hodnoty

Když má jednání obchodní charakter, lze předpokládat, že pro obě strany je důležitý finanční zisk. Ale když se věc týká služeb či umění, jednání je ovlivněno například estetickými hodnotami, a tam už shoda mezi stranami není samozřejmostí. Těžiště vyjednávání posunuté k hodnotám je právě specifické pro vyjednávání ve školním prostředí. Pokud se věc týká výchovy dětí, tak často máme dojem, že jsme každý tak trochu z jiné planety. Navíc je každý své vizi velice oddaný, jelikož se přece jedná o dobro dětí. Jak pedagog, tak rodič v rozhovoru chtěně, či nechtěně signalizují, jaký svět by si přáli, o jakou budoucnost se snaží pro sebe a další generace. Je proto velice důležité, aby instituce, ve které pracujete, měla jasně formulovaný systém hodnot. Je důležité si uvědomit, jaké jsou vaše osobní hodnoty a v poměrně krátkém čase je umět shrnout. Je také dobré pochopit, že rodič vaše hodnoty nemusí vždy sdílet, není tedy ku prospěchu snažit se vzájemně se přesvědčovat. Jde spíš o to dát dostatečně jasně najevo svou hodnotovou orientaci. Z toho pak nabízené cíle či kroky vyplynou a budou pro druhou stranu více předvídatelné a pochopitelné.

Cíle a kroky

Teprve potom můžeme očekávat, že vyjednávání týkající se cílů či kroků, jež k cílům povedou, proběhne hladce. Během vyjednávání je třeba své požadavky formulovat jasně a srozumitelně. Je účinné dát rodičům přednost ve formulování nápadů, jak situaci s daným žákem zlepšit. Mnoho rodičů považuje školu za instituci, jež „posuzuje“ kvalitu jejich rodičovství, z čehož můžou mít obavy. Otázky typu „jak daný výchovný problém rodič řeší doma“ nebo „co se vám doma v této věci s Honzíkem ověřilo“ dají rodičům pocit, že důvěřujeme jejich kompetencím, otevřou je k více kreativnímu přemýšlení o problému, který s jejich dítětem ve škole řešíme. Se společně promýšleným postupem se rodič snadněji ztotožní, můžeme tedy očekávat větší míru spolupráce s jeho realizací.

Autor článku Mgr. Jan Gabriel Szutkowski pracuje jako školní psycholog a lektor Národního pedagogického institutu ČR. Zabývá se také rodinnou terapií a pořádá kurzy k problematice šikany a agresivního chování dětí a rodičů ve školním prostředí. 

Pracovníci NPI ČR s ním natočili také webinář na téma „Podpora vlídné skupinové dynamiky ve školním prostředí", který můžete zhlédnout zde.  Poskytne učitelům základní pohled na důležitost příznivé skupinové dynamiky. Té je potřeba se věnovat od nejvyšší úrovně instituce (školy, DDM apod.) přes samotnou skupinu/třídu až po práci s jednotlivcem.